(1. Korintským 5:1-8) Pavel píše církvi, která je tupá vůči vlastnímu hříchu. Místo, aby měli byli zarmoucení tím, co se v Korintu děje, tak jsou nadutí a pyšní. Nezažíváme něco podobného? Co se s tím dá dělat?
Text (ČSP)
1 Skutečně je slyšet o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké není ani mezi pohany, že totiž někdo má ženu svého otce. 2 A vy jste nadutí, místo abyste raději byli zarmouceni a odstranili ze svého středu toho, kdo se dopustil tohoto činu. 3 Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, už jsem, jako bych byl přítomen, vynesl rozsudek nad tím, kdo takový čin spáchal: 4 ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista] — až se shromáždíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Ježíše — 5 vydejte takového člověka Satanu k záhubě těla, aby duch byl zachráněn v den Pána [Ježíše]. 6 Vaše chlouba není správná. Nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? 7 Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl [za nás] obětován. 8 Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.